Jaroušek od Kristýny Nevěrné

Asi si nebudeme nalhávat, že se při seznamování online plně věnujeme pouze jednomu virtuálnímu partnerovi. Obvykle člověk rozehraje několik „partií“, aby zjistil, co se vlastně na online trhu nabízí. Dámy, hlavně se neptejte: „Píšeš si jen se mnou?“ Tuto otázku řadím k otázkám typu: „Nejsem tlustá?“ nebo „ Mám si vzít ty černé nebo zelené šaty?“

Po nějakém čase písemné výměny informací přijde okamžik, kdy je vše napsáno a je třeba se podívat pravdě do očí. Osobně tuhle fázi nerada opouštím, bojím se ztráty těch inteligentních,
studovaných, štíhlých, zábavných, SVOBODNÝCH, sportovně založených lidí. Hrubky při psaní odpouštím, pokud to tedy není kalibr jako „Lýbí se mi rock, …..“, jenže ono to v reálu stejně vyjde najevo. Nerada se vzdávám toho stavu, kdy sednete k PC a plni očekávání třesoucí rukou zjišťujete, zda tam máte aspoň jednu novou zprávu od kohokoliv. A samozřejmě nerada přicházím o iluze…

Jaroslav navrhl setkání v cukrárně! na Václavském náměstí. V cukrárně, rozumíte tomu? Sice se mi udělalo nevolno, protože sladké vůbec nejím a nejlepší bonbon je kus čabajky, ale protože vždycky podlehnu tomu stavu „co kdyby to byl ON“, souhlasila jsem. Sešli jsme se u dolního vchodu (první dojem neutrální) a usadili se ve druhém patře. Objednala jsem si jahodovou polévku (to jediné znělo jako jídlo, ne jako zákusek), Jarda 4, slovy čtyři, dorty. Ihned jsem pocítila velkou a silnou vlnu závisti k někomu, kdo je jako tyčka a může se cpát sladkým horem dolem. Já pomyslet na koňakovou špičku, tak mám hned o kilo navíc (když se odloupne ten piškot dole, je ta koňaková část docela snesitelná, zbytek vyhazuju). Jaroslav se rozpovídal o již absolvovaných schůzkách, o sobě, o babičce, o tom že je abstinent (pro mě nepřijatelné, co asi tak pije k rybě, mlíko?) a já mohla mezi jednotlivými slovy pozorovat, jak se mu zvolna v ústech mění vrstvy punčového řezu v jeden veliký chuchvalec. Příšerný! Dokázal o sobě a o zákuscích mluvit v kuse asi půl hodiny, což mě, extrémního extroverta, nepřítele zákusků a zdrobnělin přivádělo k šílenství. Bohužel jsem nevěděla, že ten pravý mazec teprve přijde.

Když dojedl, vytáhl papír velikosti A4, na kterém byl úhledně vyveden otázkový kvíz, kterému mě hodlal podrobit. Prostě měl normální dotazník, který asi s každou vyplnil a doma při krabici bonbónů vyhodnotil a popojel do druhého kola. I přes počáteční šok jsem velmi ocenila systematičnost postupu (kam se vytratila fungující chemie a to cosi, co tam buď je nebo není) a s obličejem mírně v křeči přijala jeho hru na dotazník. Já mu ten dotazník ještě nahlas pochválila!
To je přesně jedna ze situací, kdy se vám to slušné vychování, které vám vštěpovali rodiče od malička, spíše vymstí a hned byste si dali facku. Hned první otázka totiž byla: „Souhlasí s vyplněním dotazníku a oceňuje jeho existenci?“

Představte si, že na vyhodnocování dotazníku měl Jarouš vymakanou metodu a sice vystříhaná okénka u správných odpovědí označená barevně podle důležitosti. Při odchodu z cukrárny požádal paní prodavačku o recept na jahodovou polévku s tím, že když se podruhé uvidíme, uvaří mi ji sám. Asi chápete, že účast v druhém kole jsem odmítla.


bloggerka Kristýna Nevěrná exkluzivně pro portál www.laskajelaska.com