úterý 2. března 2010

O přátelství mezi mužem a ženou


Na netu jsem se seznámila s mužem, který mě od začátku připadal jako mé vlastní dvojče. Sdíleli jsme se a postupně se svěřovali jeden druhému se vším až do těch nejmenších podrobností. Dokázala jsem mu na sebe napráskat věci, které jsem nikdy předtím a také ani nikdy po potom nikomu jinému neřekla. Zmizela s ním má 13. komnata. Úžasné... o takovém kamarádovi se mě předtím ani nesnilo. On se svěřoval se vším na oplátku mě. Dokonce i s tím, kolik měl holek. Hm, říct někomu, kolik jsem měla doposavad chlapů, to chtělo pořádný kus odvahy. Jenže s ním jsem neměla problém naprášit mu na sebe i tohle. Za jeho seznam sexuálních partnerek by se nestyděl ani gigolo.



Od začátku jsem věděla, že tenhle chlap je úžasný. Taková škoda, vůbec se mě nelíbil a nepřitahoval mě jako muž. Znal ženy, a to skvěle. I já mám muže prokouknuté až do morku kostí. Mít kámoše, před kterým můžu být úplně vždy a za každých okolností sama sebou. No není to výhra?

Ulítávám na chlapech, co jsou vysocí, štíhlí, tmavovlasí, mají hnědé oči a mírnou vyrovnanou povahu. A on je menší, podsaditý, přitloustlý, modrooký a holubiččí povahu rozhodně nemá. A jemu se líbí ženy s tmavými vlasy, hubené, ploché, spíše klučičích tvarů bez siluety a dominantní…. A já jsem dlouhovlasá blondýnka, mám modré oči, výraznou siluetu přesýpacích hodin, velká prsa, štíhlá ale rozhodně ne hubená… a dominantní? To tedy ne. Pouze silná osobnost. Vím, že se líbím téměř každému muži, až na svého kamaráda z netu. On a já? Nehrozilo, že bychom mohli být k sobě nějak přitahování. I on je od mého typu mužů na hony vzdálený... pravý opak. Antityp. A právě proto mezi námi mohlo vzniknout tak úžasné kamarádství. A PAK ŽE MEZI ŽENOU A MUŽEM NEMŮŽE JÍT O PŘÁTELSTVÍ. Jsme výjimka, která potvrzuje pravidlo. Trávili jsme spolu večery na webce, psali jsme si maily. A když už naše přátelství trvalo téměř rok, rozhodli jsme se, že si dáme spicha v Praze a konečně se uvidíme reálně.

Nemohla jsem se dočkat, až svého nejúžasnějšího kamaráda ze srdce obejmu. Stála jsem před obchodním centrem na Andělu, oblečená do červeného sportovního trička a světlých džín s dírama. Na nohách žabky. Na rande bych takhle nešla. A on přišel v červeném triku, právě takových děrovaných džínách jako já a na nohách měl také žabky. Vůbec jsme nebyli domluvení, co budeme mít na sobě. Oběma nám to přišlo k smíchu a objali jsme se.

A přitom vzájemném objetí jsem pocítila zvláštní elektřinu, vysokofrekvenční napětí. Úplně mě to vyvedlo z míry. A on řekl wow a zíral na mě překvapeně zrovna tak, jako já na něj. CHEMIE A POŘÁDNĚ SILNÁ. Znala jsem ji dokonale, připravuje člověka o rozum. V hlavě se nám zřejmě oběma honilo to samé. OBA JSME BYLI TOU REAKCÍ NAŠICH TĚL ZASKOČENI A VYVEDENI Z MÍRY. Den před tím setkáním jsme se domlouvali na skype, že půjdeme k němu domů na kafčo a pak vyrazíme někam společně do přírody. Chtěl mě ukázat místa, kam chodí relaxovat. Jeli jsme tramvají, byla našlapaná k prasknutí. Stáli jsme vedle sebe namáčklí a dotýkali se jeden druhého celým tělem. Sexuální přitažlivost mezi námi byla tak silná, že mě připravovala o rozum. On mě šeptal do ucha, že je to pro něj nesnesitelně sexy. OBA JSME Z TOHO BYLI V ŠOKU. Vůbec to nebyl můj typ a ani já jeho typ. Kdybych takového chlapa jako je on potkala někde jen tak na ulici, byl by pro mne pan neviditelný. Nejspíš bych ho ani nezaregistrovala. A on? Registroval jen vychrtlé tmavovlásky, kterým se pod trikem rýsovala žebra… klukovských postav bez prsou. A já mám čtyřky. Chi.

Vpadli jsme k němu do bytu. Sedla jsem si na gauč, on vařil kafe. Mlčeli jsme. Napětí houstlo. V hlavě jsem měla úplně vygumováno a rozum se mě přestěhoval do kalhotek. Uvařil kafe, postavil ho na konferenční stolek a zeptal se, jestli si může sednout vedle mě na gauč. Ano jasně, odpověděla jsem. Věděla jsem, co bude. Věděli jsme to oba. Vrhli jsme se po sobě jako dvě divoké šelmy. Lepší přirovnání nenacházím. V minutě jsme ze sebe navzájem divoce ztrhali všechny svršky. Tak vášnivé a nenasytné milování jsme nikdy předtím ani on ani já nepoznali. Nikdy jsme předtím nic takového neudělali. Oba jsme do té doby měli rádi dlouhé, předlouhé předehry. Naše milování bylo jako z filmu o divokých vášnivých scénách, kterým jsem se předtím jenom smála a myslela si, že něco takového existuje jenom ve filmu a v reálném životě ne.

ONO TO OPRAVDU EXISTUJE. Když bylo po všem, smáli jsme se tomu z plných plic. Nebylo co řešit. Milovali jsme se celý den a nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Z našeho kamarádství na netu vznikla láska jak trám, hraničící se závislostí. Holka a kluk, kteří do té doby střídali partnery jak ponožky a nebyli schopní dlouhodobého vztahu, vystřídali desítky sexuálních partnerů, se nakonec zamilovali jeden do druhého, jsou si věrní, nepodvádějí jeden druhého a to zcela dobrovolně. Neuvěřitelný happy end co? A TO JSEM SI NEVYMYSLELA !!!!!!!!!!!

uživatelka portálu www.laskajelaska.com

Žádné komentáře:

Okomentovat