Příběh ze skutečného života

Jednoho letního dne, byl to pátek, jsem se zamiloval do o 20 let mladší krásné dívenky, které jsem v jejích 5 ti letech řekl ono známé: "Na Tebe já si princezničko počkám a až vyrosteš, vezmu si tě za ženu." A jak se stala mou ženou? Celý příběh je pravdivý, není na něm ani slovo nepravdy!

PŘÍBĚH ZE SKUTEČNÉHO ŽIVOTA
(aneb: Příběhy ze života, které si částečně pamatuji...)

Před skoro 13 lety jsem po rozchodu s partnerkou, zaháněl nudu posezením na páteční diskotéce. Najednou přede mnou stála moje bývalá manželka s partnerem a povídá: "Jestlipak víš, kdo tu s námi je?“ „Nevím", odpověděl jsem a ona na to: "No Olinka, která k nám jezdila na víkendy s maminkou." Řekl jsem no fajn a chtěl odejít, ale najednou stála přede mnou nádherná štíhlá dívka s dlouhými blonďatými vlasy a já na ní mohl oči nechat. Byl jsem najednou jak mlsný kocour. Nic lepšího mě nenapadlo než jí říct: "Tak se otoč dokola, ať vidím, jak jsi vyrostla!" a ona se zatočila, mile se usmála a čekala, co povím. No pochválil jsem jí, řekl jsem něco jako že tedy vyrostla hezky a zvláště ty krásný nožky že jsou zajímavé. No prostě plácal jsem nějaký blbiny. Vůbec jsem totiž nevěděl, co mám říkat. Všechno ale vzalo zajímavý obrat. Začalo to tím, že jsem ji vlastně tu noc přebral jejímu klukovi, aniž bych to zaregistroval. Jen jsme se bavili a tančili. Ten její hubeňoučký klučina se opil a zmizel kdo ví kam. No, skončili jsme v jedné postýlce a najednou jsme se milovali. Ani nevím, jak k tomu došlo. Prostě se to stalo. Po týdenní dovolené odjela domů do Prahy. Musela do práce. Po dnech plných nádherného seznamování, bouřlivého milování a veselých zážitků jsme se rozloučili a já si po jejím odjezdu řekl, že to bylo nádherné a myslel si, že to tím skončí, ale všechno dopadlo jinak. Při loučení na nádraží jsme si řekli: zavoláme si. No znáte to...

Řekl jsem si; jsou to jen takové řeči, jenže jsem nedokázal zapomenout a za čtyři dny jsem jí jen tak zavolal a řekl jí to osudové: "Nechceš přijet?" A ona druhý den přijela. Měl jsem zpoždění a celou dobu jsem si říkal, volečku ta už je v prachu, může mít na každém prstě kluků 10, mladších a hezčích, ale když jsem dorazil na nádraží rozhlédnu se a ONA NA MĚ ČEKALA!!! Celé dvě hodiny!!! Myslel jsem, že se mi to zdá, ale bylo to tak!!!

Tady musím říct jednu velmi důležitou věc. Během jejího předešlého pobytu se do ní zamiloval jeden můj kámoš, mladej kluk a protože mě požádal, ať to řeším, že prý jestli mě chce, tak ustoupí, ale chce vědět, co má dělat dál. No co budu povídat. Vymyslel jsem tedy bláznivou věc a to, že jí nabídnu své srdce, lásku a život. V sobotu večer odjela k mé bývalce, že prý musí, slíbila to, nechtělo se mi tam, i když ona chtěla, abych jel s ní a tak jsem zašel do nonstopu na skleničku a najednou u mě stál ten můj nešťastný kámoš a povídá: "Ty vole, Ty necháš odejít takovou nádhernou ženskou? Jestli to hned nerozsekneš, tak já jedu za ní." A to asi neměl říkat. Udělal jsem nejbláznivější věc mýho života, řekl jsem mu: „Tak dobře, dovez mi jí sem a rozseknu to před Tebou.“ Zavolal jsem jí, že pro ní někdo přijede, že jsem jí zapomněl říct hrozně důležitou věc. Nečekal jsem na odpověď a ukončil jsem hovor. Zaslechl jsem jen, jak říká mojí bývalce: " Ten Matěj je ale magor". Byla půlnoc, myslel jsem si, to je v háji, ale kámoš odjel a za 20 min. byl zpět a ONA zase stála přede mnou! Pomyslel jsem si: "To není náhoda." Měl jsem před sebou čerstvě otevřené šampáňo a tři připravené skleničky pro každý případ, kdyby to vyšlo a tak jí povídám: "Přisedni a dobře poslouchej. Zamiloval jsem se do Tebe jako školák, dej mi ruku." Ona to udělala a já jí se slovy: "Miluju Tě lásko, chci s Tebou chodit, žít, strávit zbytek mýho života a jestli to chceš i Ty, tak tady máš prstýnek a a nech si ho." Koukala na mě jak přejetá vlakem, otáčela prstýnkem a bylo vidět, jak jí to v hlavě šrotí. Rekl jsem si dobrý signál a tak jsem jí nepustil ke slovu a pokračoval: "Ten kámen, který je v něm, je moje oko, které všechno uvidí a tak Tě prosím buď vždy ke mně upřímná. Budu Ti oplácet stejně a jestli se rozhodneš, že mě nechceš, polož prstýnek přede mě a uteč... protože se zblázním a nevím, co bych provedl." Jasně, řekl jsem to jinak, ale ty slova nechci použít, protože byste si mysleli že jsem fakt magor, ale měl jsem vše do posledního písmenka promyšlené... Co myslíte, že se stalo? Neuvěřitelná věc, zůstala sedět, držela mě za ruku, povídali si a ráno jsme odešli ke mně.

Je to již skoro 13 let a příběh lásky pokračuje. Během té doby se stala strašná spousta věcí, které by vydaly na knihu o skutečném životě. Zklamání, návratu, sounáležitosti a skutečné lásce. No, máme TŘI krásné děti a jsme spolu... miluju je... všechny i mou ženu a doufám, že i ona mě, i když jsme oba udělali chyby a doufám, že ten příběh neskončí. Že má ještě mnoho nenapsaných kapitol i když vím, že život si s námi umí ošklivě zahrávat. Ale věřím v lásku. Proto vlastně i ten pod titul, protože vše není dobré si pamatovat... Jsem možná fakt blázen a pošuk...

Poznámka: NEZVEŘEJŇUJTE PROSÍM MÉ JMÉNO ANI KONTAKTNÍ ÚDAJE. TEN PŘÍBĚH JE BLÁZNIVÝ, ALE SKUTEČNÝ, TEN KDO JEJ ZNÁ, A VĚŘTE, ŽE JE TO MNOHO LIDÍ, BUDE VĚDĚT, KDO JEJ NAPSAL.

uživatel portálu